O-Ř

Odvalil František - *3. 10. 1880 Jaroměřice u Jevíčka, †14. 1. 1938 Jaroměřice u Jevíčka. Spisovatel. Studoval Gymnázium v Kroměříži a theologii Olomouci a v Praze. Po 1. světové válce působil jako vězeňský kněz v Mikulově, na Borech, v Kartouzích. Náměty čerpal zejména z Jaroměřicka.  Autor básnických sbírek „Kvetoucí meze“, „Černý koráb“, „Co v duši zaléhalo“, rozsáhlé básně "Křížová cesta" a románového zpracování historického příběhu pánů Šubířů o budování kostela na památné hoře Kalvárii „Svítání“ (1927) .

Odvárka Antonín - *12. 1. 1922 Polička, †21. 6. 1994 Polička. Lékař, ředitel nemocnice v Poličce, prozaik, amatérský divadelník. Publikoval v regionálním tisku, autor prózy z lékařského prostředí „Ženské tajnosti“ (1974).

Orten Jiří - *30. 8. 1919 Kutná Hora, †1. 9. 1941 Praha. Básník, vl. Jménem Jiří Ohrenstein. Po vyloučení z konzervatoře v roce 1939 pobýval v roce 1940 i v Březinách u Poličky. Březinám a okolí věnoval básně „Hlučál“, „Krajiny“ a „Krákání“.

Ottendorfer Valentin Oswald - *12. 2. 1826 Svitavy, †15. 12. 1900. Ottendorfer se narodil v rodině svitavského soukenického mistra na Melzgasse 90 (dnes je to ulice Purkyňova, rodný dům byl však v roce 1891 zbourán a na jeho místě postavena knihovna. Studoval na piaristickém gymnáziu v Litomyšli, ve studiích dále pokračoval na universitách v Brně, Vídni a v Praze. V roce 1848 bojoval jako jeden z mnoha studentů na pražských barikádách, v té době byl také v písemném kontaktu s ruským revolucionářem M. A. Bakuninem. Po roce 1848 byl na Ottendorfera vydán zatykač kvůli výše uvedeným aktivitám, zatčení se však vyhnul: po ročním pobytu v Německu roku 1850 emigroval do USA, konkrétně do New Yorku. Zde pracoval jako dělník v přístavu, později se vypracoval nejdříve na sazeče, pak na redaktora, hlavního asistenta a poté i ředitele největších německých novin New-Yorker Staats-Zeitung. Roku 1859 se oženil s vdovou po majiteli listu a tiskárny Annou Uhlovou (1815 - 1882). Od konce sedmdesátých let patřili manželé Ottendorferovi k váženým americkým občanům. V New Yorku se stal členem řady krajanských spolků a organizací (byl prezidentem newyorského pěveckého kroužku New Yorker Liederkranzes,  členem vedení Německé banky a spořitelny, německé nemocnice a pojišťovny Germanie, v městské správě zastával funkci dozorce města nad řešením otázek ve školství, vykonával funkci univerzitního regenta, manželka Anna se věnovala dobročinným aktivitám ve prospěch sirotčinců, chudobinců, nemocnic). Ottendorfer věnoval v roce 1884 městu New Yorku první lidovou knihovnu a nemocnici, kde se poskytovala bezplatná péče pro německé imigranty. Knihovna i nemocnice existují dodnes a obě sousedící budovy (135 and 137 Second Avenue, New York) byly zařazeny do Národního seznamu historických památek USA.Ottendorfer nezapomněl ani na Svitavy (Zwittau) a nabídl městu podílet se finančně na výstavbě nové nemocnice a sirotčince spojeného s chudobincem. Nabídka byla přijata a v roce 1886 byly obě instituce slavnostně (za přítomnosti Ottendorfera) otevřeny. V roce 1892 za finančního přispění Ottendorfera byla na místě jeho rodného domu nákladem 300.000 zlatých v americkém stylu na návrh rakouského architekta Germana Wanderleye z Brna postavena a opět za jeho osobní účasti otevřena knihovna a čítárna s přednáškovým sálem. Ottendorfer přispěl dalšími 10.000 zlatých na nákup základního knižního fondu. Knihovna měla k dispozici 23.000 svazků a byla tak největší německou veřejnou knihovnou na Moravě. Spolu s knihovnou nechal Ottendorfer postavit kašnu se sousoším představujícím mateřskou lásku na památku své matky (sousoší je dnes umístěno v parku Jana Palacha). Ottendorfer měl podíl i na stavbě Vyšší zemské reálné školy ve Svitavách. Městu tak věnoval přes jeden milion zlatých. Značnou částkou přispěl i na stavbu Německého domu v Brně. V. O. Ottendorfer zemřel ve svém bytě v New Yorku. Je pohřben na newyorském Greenwoodském hřbitově.

Páta František - *26. 3. 1885 Němčice u Litomyšle, †2. 7. 1942 Praha. Filolog, knihovník Národního muzea v Praze. Od roku 1886 žil s rodiči v Litomyšli, kde absolvoval gymnázium, poté vystudoval filosofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Působil jako profesor českého jazyka a literatury na středních školách v Praze. Byl činný jako literární historik, spisovatel, vydavatel, znalec díla A. Jiráska, bibliofilsky vydal básně např. B. Jelínka, H. G. Schauera. Autor knih „Litomyšl: průvodce památkami města“ (1921), „O Růžovém paloučku na Litomyšlsku“ (1921), „Stručný průvodce po Litomyšli“ (1924) atd. V roce 1942 spolu s bratrem Josefem zatčen a v období heydrichiády popraven.

Páta Josef - *27. 8. 1886 Litomyšl, †24. 6. 1942 Praha. Filolog slavista, jeden z předních českých slavistů 1. poloviny 20. stol. Vystudoval litomyšlské gymnázium (1896-1904), vystudoval bohemistiku a slovanskou filologii na FF UK v Praze (1904-1908). Po kratším pobytu na univerzitách v Lipsku, Lublani, Záhřebu, Bělehradě, Sofii působil jako středoškolský profesor v Praze, roku 1916 byl jmenován lektorem bulharštiny na české technice v Praze a o čtyři roky později také na Karlově univerzitě, od roku 1922 byl docentem, od roku 1933 historicky prvním profesorem lužické srbštiny na FF UK (jeho zásluhou byla zřízena roku 1933 na filosofické fakultě katedra sorabistiky: jazyk, kultura a dějiny Lužických Srbů). Zabýval se rovněž literární historií, etnografií a folkloristikou. Byl redaktorem sborníků (založil Česko-lužický věstník, Česko-lužickou knihovničku, Bulharskou knihovnu), editorem a překladatelem z bulharštiny, lužičtiny a slovinštiny, autorem textu o bulharském jazyce pro „Ottův slovník naučný“ a mnoha odborných článků a studií. Věnoval se také literárním osobnostem, napsal řadu článků o A. Jiráskovi, T. Novákové, B. Němcové, M. D. Rettigové, je autorem četných pojednání o Litomyšli, jejích památkách a okolí. I přes sledování gestapem se zapojil do odboje, za heydrichiády byl 9. 6. 1942 zatčen, odvlečen nakrátko do Terezína a 24. 6. 1942 v Praze popraven. 

Pecháček Ladislav - * 6. 12. 1940 Litomyšl. Lékař, spisovatel. Autor několika románů (např. „Amatéři aneb Jak svět přichází o básníky“, „Dobří holubi se vracejí“) a spoluautor filmových scénářů, z nichž nejznámější jsou jednotlivé díky Básníků, které režíroval D. Klein. L. Pecháček žije v Pardubicích.

Pešina Tomáš z Čechorodu - * 19. 12. 1629 Počátky, † 2. 2. 1680 Praha. Katolický duchovní, spisovatel a vedle B. Balbína nejvýznamnější barokní historik. V letech 1657-65 působil jako děkan v Litomyšli, kde se osvědčil velikou horlivost, za což byl jmenován biskupským vikářem východní části Chrudimského kraje a dostalo se mu povýšení erbem a přídomkem "z Čechorodu". Později (v roce 1663) se stal kanovníkem v Litoměřicích, o dva roky později kanovníkem u sv. Víta v Praze. Roku 1668 byl jmenován císařským radou a brzy na to i císařským falckrabětem, roku 1674 se stal světícím biskupem pražským. Autor „Moravopisu“ v českém jazyce, a také latinsky psaném díla o válečných dějinách Moravy „Mars Moravicus“. Byl prvním, kdo pojmenoval autora nejstarší české kroniky, tak zvaného Dalimila. V roce 1663 ještě v Litomyšli vydal u tiskaře Jana Arnolda základní vlastivědné dějepisné dílo o Moravě „Prodromus Moravographise“ (předchůdce „Moravopisu“, českého, protireformačně zaměřeného díla). Věnoval se také regionální historii, a to rukopisným spisem „Memorabilia Litomisslensia“.  

Pfersmann Rudolf von Eichthal - *18. 3. 1877 Moravská Třebová, †14. 8. 1974 Vídeň (Rakousko). Voják, hudebník, spisovatel. Pocházel z rodiny plukovníka rakouské armády. Navštěvoval vojenskou školu a c. k. Tereziánskou vojenskou akademii ve Vídni. V první světové válce byl majorem, později plukovníkem v generálním štábu a v roce 1914/1915 byl jmenován náčelníkem štábu divize. Bojoval na několika frontách. Od roku 1920 byl 17 let hudebníkem ve vídeňské státní opeře. Autor romantizujících příběhů, z nichž některé patří k trvalému fondu rakouské literatury, některé knihy mají vztah k rodnému Moravskotřebovsku např. romány „Křížový vrch“ (1928 – později pod názvem „Sibylle“), „Hrad Durana“ (1934), povídky „Dávno, dávno je tomu…“ (1956), povídka „Dětská svačina“.  Velice oblíbené byly a jsou novely a romány ze staré c. k. armády. 

Pillich Jan - *15. 12. 1845 Městečko Trnávka, †2. 2. 1916 Cholina. Učitel, řídící učitel v Chudobíně, autor literatury pro mládež. Přeložil román W. Scotta „Křizák“, autor povídek „Setník Jaromír Lipský aneb Dobré vychování nejlepší dědictví“ (1871), „Myslivna v Habří“ (1872), „Valašský sirotek čili Ovoce dobrých naučení“ (1887).

Pluhař Zdeněk - *16. 5. 1913 Brno, †18. 6. 1991 Praha. Spisovatel. V 60. letech často jezdil do Jevíčka, odkud pocházela jeho žena. Z Jevíčka čerpá některé motivy románu Devátá smrt.

Popelka Jindřich - *2. 7. 1872 Polička, †1. 11. 1932. Tiskař, knihař. Starosta muzejního spolku v Poličce. Téměř 30 let vydával a redigoval poličskou Jitřenku.

Purkyně Jan Evangelista - *17. 12. 1787 Libochovice nad Ohří, †28. 7. 1869 Praha. Přírodovědec, filosof, národní buditel. V letech 1806-07 studoval piaristické gymnázium v Litomyšli a současně učil na normální škole. Zde odešel z kláštera i řádu a vydal se za civilním přírodovědným vzděláním.

Rettigová Magdaléna Dobromila - *31. 1. 1785 Všeradice u Hořovic, †5. 8. 1845 Litomyšl. Spisovatelka, básnířka, představitelka počínajícího ženského hnutí u nás. Od roku 1834 žila v Litomyšli. Autorka kuchařských knih, společensky závažnější je její působení v dámských kroužcích. Hlavní postava Jiráskovy hry M. D. Rettigová.