Poblíž Cerekvice nad Loučnou mezi obcemi Újezdec a Morašice na Litomyšlsku leží uprostřed polí čtverhranné místo, obklopené upraveným parkem. Prostoru cca 340 čtverečných metrů dominuje zvláštní druh růže – Rosa Gallica (galská, někdy také stepní nebo paloučková), pokřtěné v r. 1753 Carlem Linné podle francouzských herbářních dokladů.
Původ Růžového paloučku není spolehlivě doložen historickými prameny. Název místa je zaznamenán v úředních listinách z poloviny 15. století, tedy již 150 let před exodem nekatolických exulantů z Čech, ke kterému se váže nejvíc legend. Nejširší publicitu Růžovému paloučku dodal právě Alois Jirásek, který jako mladý profesor litomyšlské reálky navštívil místo poprvé v roce 1876. Byl dojat duchem místa a legendami a pověstmi, které se k prostředí vážou. Látku následně zpracoval ve Starých pověstech českých (text ZDE). Růžový palouček byl podle nich místem loučení Českých bratří, kteří se nechtěli zříct své víry a museli pro ni opustit vlast. Kromě tohoto výkladu existují i další pověsti: Čelakovským zpracovaná pověst o růžích stepních, kterým se v žádné jiné půdě nedaří, protože po přesazení zvadnou a zahynou, pověst o krvavé bitvě, po které na tomto místě nastolí sedm vládců věčný mír, pověst o zakopaném protestantském kalichu, mýty o trestech pro rušitele Paloučku i tradovaná vyprávění o ruských vojácích z dob napoleonských válek nebo o morové epidemii na Litomyšlsku.
Na počátku 20. stol. byl založen Spolek přátel Růžového paloučku. Ten legendární prostor vykoupil a připravoval postavit zde památník k 500. výročí upálení Mistra Jana Husa (v roce 1915). Alois Jirásek ale až 19. 6. 1921 odhalil pomník „Na věčnou památku Českým bratřím“. Měděný obelisk se zlaceným glóbem na vrcholu, zdobený alegorickými motivy s křesťanskou symbolikou a citacemi J. A. Komenského a A. Jiráska, byl vystavěn na návrh Aloise Meteláka učiteli a žáky Zemské průmyslové školy v Litomyšli. Úpravu prostranství projektoval arch. J. A. Kulišan a materiál byl darován čs. legionářským sborem ze Sibiře.
V padesátých letech 20. století nemohl Spolek přátel Růžového paloučku pracovat, obnoven byl až v roce 1989.
Růžový palouček byl předmětem zájmu prof. Františka Páty nebo historičky Jiřiny Jandové.
Růže exulantů
Antonín Klášterský
(Národní listy 1921)
Vy květy lásky a bolesti, červené růže,
jež po celých staletích ještě
na malém paloučku kvetete Morašickém
za rosy a deště
a sluncem laskány dech svůj šíříte vonný
nám v radost i stony,
co tisíce jiných čas vyplel, sta rodů zapadlo v plísni
a též počtu zašlo jmen v prachu,
vy růže, rdící se v nachu –
ó, jakou vás, trpkou či sladkou, pozdravit písní?
---
Ó, rosťte a kveťte jen dále po celé věky
tu na svém paloučku malém
a nebe vám zalévej rosou a jarní svou vláhou
tu prsť vaši drahou
a svěcenou žalem
a slunečná záře vám líbej kalichů vděky.
Z té půdy jste nedaly vyrvat se, vzíti,
vždy znovu se vzbudily k žití,
jak národ náš přes trud a muka;
nechť věčně tedy zde pláte,
jste svaté
a nesmí již dotknout se květů zlovolná ruka!
Zdroje:
https://www.ruzovypaloucek.wz.cz/
https://cs.wikipedia.org/wiki/R%C5%AF%C5%BEov%C3%BD_palou%C4%8Dek