Valentin Oswald Ottendorfer se narodil v rodině svitavského soukenického mistra 12. 2. 1826 na Melzgasse 90 (dnes je to ulice Purkyňova, rodný dům byl však v roce 1891 zbourán a na jeho místě postavena knihovna. Studoval na piaristickém gymnáziu v Litomyšli, ve studiích dále pokračoval na universitách v Brně, Vídni a v Praze.
V roce 1848 bojoval jako jeden z mnoha studentů na pražských barikádách, v té době byl také v písemném kontaktu s ruským revolucionářem M. A. Bakuninem. Po roce 1848 byl na Ottendorfera vydán zatykač kvůli výše uvedeným aktivitám, zatčení se však vyhnul: po ročním pobytu v Německu roku 1850 emigroval do USA, konkrétně do New Yorku. Zde pracoval jako dělník v přístavu, později se vypracoval nejdříve na sazeče, pak na redaktora, hlavního asistenta a poté i ředitele největších německých novin New-Yorker Staats-Zeitung. Roku 1859 se oženil s vdovou po majiteli listu a tiskárny Annou Uhlovou (1815 - 1882). Od konce sedmdesátých let patřili manželé Ottendorferovi k váženým americkým občanům. V New Yorku se stal členem řady krajanských spolků a organizací (byl prezidentem newyorského pěveckého kroužku „New Yorker Liederkranzes“, členem vedení Německé banky a spořitelny, německé nemocnice a pojišťovny „Germanie“, v městské správě zastával funkci dozorce města nad řešením otázek ve školství, vykonával funkci univerzitního regenta, manželka Anna se věnovala dobročinným aktivitám ve prospěch sirotčinců, chudobinců, nemocnic). Ottendorfer věnoval v roce 1884 městu New Yorku první lidovou knihovnu a nemocnici, kde se poskytovala bezplatná péče pro německé imigranty. Knihovna i nemocnice existují dodnes a obě sousedící budovy (135 and 137 Second Avenue, New York) byly zařazeny do Národního seznamu historických památek USA.
Ottendorfer nezapomněl ani na Svitavy (Zwittau) a nabídl městu podílet se finančně na výstavbě nové nemocnice a sirotčince spojeného s chudobincem. Nabídka byla přijata a v roce 1886 byly obě instituce slavnostně (za přítomnosti Ottendorfera) otevřeny. V roce 1892 za finančního přispění Ottendorfera byla na místě jeho rodného domu nákladem 300.000 zlatých v americkém stylu na návrh rakouského architekta Germana Wanderleye z Brna postavena a opět za jeho osobní účasti otevřena knihovna a čítárna s přednáškovým sálem. Ottendorfer přispěl dalšími 10.000 zlatých na nákup základního knižního fondu. Knihovna měla k dispozici 23.000 svazků a byla tak největší německou veřejnou knihovnou na Moravě. Spolu s knihovnou nechal Ottendorfer postavit kašnu se sousoším představujícím mateřskou lásku na památku své matky (sousoší je dnes umístěno v parku Jana Palacha). Ottendorfer měl podíl i na stavbě Vyšší zemské reálné školy ve Svitavách. Městu tak věnoval přes jeden milion zlatých. Značnou částkou přispěl i na stavbu Německého domu v Brně.
V. O. Ottendorfer zemřel ve svém bytě v New Yorku 15. 12. 1900. Je pohřben na newyorském Greenwoodském hřbitově.
Ottendorferovu knihovnu navštívil v roce 1929 i první československý prezident T. G. Masaryk. Po 2. světové válce knihovna byla zčásti rozkradena a zbytek původního knižního fondu nyní opatruje městské muzeum a galerie - dochovalo se z něj pouze 5500 svazků. Dům (ve Svitavách známý i pod jménem Červená knihovna) byl rekonstruován a od roku 2008 v něm sídlí i jediné muzeum esperanta v České republice.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Ottendorfer%C5%AFv_d%C5%AFm